Jiří Matzner

Jiří Matzner: Nový korporátní zákon přináší firmám starosti i příležitosti

Jednou z legislativních změn, která proběhla 1. ledna 2014, bylo uvedení nového zákona o obchodních společnostech a družstvech, zkráceně nazývaného „zákon o obchodních korporacích“.

Ten hlavně v oblasti věnované společnostem částečně nahradil obchodní zákoník a nově stanovil některá pravidla, kterými jsou společnosti povinny se od začátku nového roku buď bezpodmínečně řídit anebo takzvaně zajistit soulad s novou právní úpravou. Lhůta je jasně určena – má se tak stát do šesti měsíců od data účinnosti nového zákoníku. Času tedy zbývá skutečně málo.
Hlavní změny
Pravděpodobně nejviditelnější změnou platnou pro všechny společnosti bez výjimky je povinnost přizpůsobit společenskou smlouvu ustanovením, respektive pojmům a pravidlům, které zákon zavádí. Nedodržení zákona může pro společnost skončit až její likvidací – jak stanoví zákon v ust. § 777, ujednání společenských smluv, která jsou v rozporu s donucujícími ustanoveními tohoto zákona, se totiž automaticky nabytím jeho účinnosti, tedy k 1. 1. 2014, zrušují.

Současně jsou obchodní korporace povinny doručit ve lhůtě šesti měsíců upravené smlouvy do sbírky listin. Neučiní-li tak, rejstříkový soud je k tomu vyzve a stanoví ve výzvě dodatečnou přiměřenou lhůtu ke splnění této povinnosti. Pokud však uplyne tato dodatečná lhůta marně, soud na návrh rejstříkového soudu nebo osoby, která osvědčí na věci právní zájem, danou obchodní korporaci zruší a nařídí její likvidaci.

Výše uvedené znění je určitě striktní a pro korporace prakticky veškerého druhu velmi zavazující. Společnosti jako by ho však dosud nebraly úplně vážně. Jakkoliv to zní absurdně či přímo nereálně, věřím, že v průběhu několika příštích měsíců či lépe řečeno let dojde skutečně k likvidaci mnoha firem, které se již dnes nejsou schopny podřídit novému zákonu.

Nejen povinnosti, ale také nové možnosti
Je třeba si zároveň uvědomit, že nový zákoník není jen o povinnostech. Zároveň poskytuje nové zajímavé příležitosti, jako je třeba poměrně medializovaná možnost založení společnosti za korunu nebo posílení osobní odpovědnost jednatelů. Současně je možné, aby statutárním zástupcem byla jiná právnická osoba, což nabízí nové možnosti k posílení tzv. holdingových struktur.

Nový zákon o obchodních korporacích současně stanoví i možnosti úpravy tzv. kmenových listů společností s ručením omezeným nebo různé druhy podílů u akciových společností (respektive různé druhy akcií). Tato změna umožňuje totiž investorům především z oblasti západní Evropy a Ameriky snadnější a přehlednější vstup do společností, což nebylo k dnešnímu dni zcela jednoduché. Nyní je tedy možné uvažovat o možnostech využití různých druhů podílů, respektive akcií jako nástroje rychlého vstupu investora a zpeněžením příležitosti.

V závěru nezbývá než zmínit, že přestože nový zákon vznikal poměrně dlouhou dobu, nepodařilo se před jeho vstupem v platnost odstranit celou řadu praktických překážek, které hodnotu některých jeho ustanovení devalvují. Ilustrovat to lze třeba na povinnosti složit onu jednu korunu na bankovní účet, mít o tom potvrzení. Je tedy nutné otevřít si účet v kterékoli bance a administrativním procesem skutečně projít, což je v přímém kontrastu s deklarovaným zjednodušením a uvolněním trhu pro zakládání společností tak, aby právnické osoby mohly poměrně rychle fungovat.

Stejně tak je problémem nová možnost založit společnost přímo u notáře, kterou sice nová úprava připouští, v praxi však reálně neexistuje, protože notáři ještě nemají přístup do daného systému krajských soudů. Současně je i otázkou, jakým způsobem takový software bude nejen implementován, ale současně zprovozněn s ohledem na skutečnost, že ne všichni notáři jsou technicky ani technologicky připraveni na takové změny.

JUDr. Jiří Matzner, Ph.D., LL.M., zakladatel AK Matzner et al

finance_cz_logo

Tento názor si můžete přečíst také na portálu www.finance.cz.

LawTech Europe přiláká významné zahraniční firmy a experty z oblasti IT a práva

LawTech Europe Congress 2014 bude obsazen řečníky z celého světa. Největší setkání právníků, advokátů, IT odborníků, manažerů a akademiků v Evropě si tak nenechají ujít například Jeffrey Ritter – americký expert z oblasti digitálních informací, Jason R. Baron – advokát Drinker Biddle & Reath LLP nebo Casey Flaherty – právní zástupce KIA Motors America. Vedle těchto osobností vystoupí i zástupci společností Deloitte, Compelson, nebo České advokátní komory.

LTEC 2014 - Horizontal logo

V letošním roce se kongres zaměří na tři oddělené okruhy témat. Jedná se o elektronickou evidenci, forenzní vyšetřování / kybernetickou bezpečnost a efektivitu práva. Přednášky a panely v okruzích budou probíhat paralelně a program bude rozdělen do tří dnů od 19. do 21. října 2014. Kongres bude tradičně probíhat v prostorách Clarion Congress Hotel Prague.

„Letos se nám podařilo pozvat celebrity z oblastí informačních technologií i práva. Mezi top řečníky vystoupí Jeffrey Ritter, který je považován za jednoho z největších odborníků na digitální data. Z oblasti práva nás navštíví Jason R. Baron a promluví o zkušenostech se správou elektronických informací podniků pomocí technik e-discovery,“ uvedl Frederick Gyebi-Ababio, ředitel LawTech Europe Congress 2014.

Důležitým přínosem konference je setkání decision makerů bank, energetických společností, státní správy a dalších významných odvětví, která problematiku práva v informačních technologiích řeší. Mezi jednotlivými bloky panelů a přednášek je prostor pro komunikaci s ostatními účastníky kongresu a výměnu kontaktů, případně prezentace produktů a služeb sponzorů kongresu, jejichž stánky budou k dispozici v předsálí konferenčních prostor.

„Networking je důležitou součástí kongresu. Potkávají se zde majitelé mladých dravých společností s výkonnými řediteli, IT manažery a právníky společností, které mají na trhu stabilní místo již dlouhá léta. Mnohdy se jedná o nadnárodní korporace, jimž mohou lokální firmy představit své kvality,“ dodal Frederick.

Průsečíky témat IT a práva jsou základními stavebními kameny kongresu LawTech Europe 2014. V posledních letech si i vlády uvědomují potřebu důkladněji sledovat trendy v informačních technologiích. Dochází tak ke změnám v legislativě, jež se projevují zejména v nárocích na bezpečnost ICT. IT firmy se musí při implementaci infrastruktury nebo informačních systémů řídit platnými právními předpisy, orientaci v právu si ale samy nedokáží zajistit a většinou přizvou externího poradce nebo advokátní kancelář.

„Klienti z řad IT firem se často střetávají s nejasnými formulacemi v zákonech. Dobře porozumět předpisům z nich vyplývajícím je však pro ně klíčové. Zejména pokud realizují zakázky pro státní sféru,“ uvedl Jiří Matzner, zakladatel advokátní kanceláře Matzner et al, a dodal: „Na druhou stranu se zákonná opatření projevují i v řízení advokátních kanceláří. Například systémy pro evidenci elektronických dokumentů se bez řádné správy ze strany IT firmy neobejdou. Obory jsou tedy v úzkém spojení.“ Jiří Matznerna konferenci vystoupí v panelové diskuzi na téma Praktické využití E-Disclosure / Discovery pro globální korporace v Evropě.

V předchozích dvou ročnících nasbíral Lawtech Europe Congress návštěvnost přes jedenáct set účastníků. Letos se očekává návštěvnost kolem šesti set padesáti lidí.

Bližší informace:
Web: www.lawtecheuropecongress.cz
Termín: 19. – 21. října 2014
Místo: Clarion Congress hotel Prague
Vstupné: od 350 €

Jiří Matzner: Dopad nového korporátního zákona na IT společnosti

1. 1. 2014 začal platit nový zákon o obchodních společnostech a družstvech (zkráceně zákon o obchodních korporacích), který především v oblasti věnované společnostem částečně nahradil obchodní zákoník. Nově stanovil některá pravidla, kterými jsou firmy povinny se od Nového roku buď bezpodmínečně řídit, anebo takzvaně zajistit soulad s novou právní úpravou. Všech společností bez výjimky se tedy týká povinnost přizpůsobit společenskou smlouvu pravidlům, které zákon zavádí. S překvapením lze sledovat, že této povinnosti jsou si firmy velmi málo vědomy a ke změnám společenských smluv přistupují pozvolně.

Zákon stanoví období, v rámci kterého mají společnosti čas k zajištění souladu – šest měsíců od data účinnosti nového zákoníku –, které ovšem poměrně brzy uplyne. Jak stanoví zákon v ust. § 777, ujednání společenských smluv, která jsou v rozporu s donucujícími ustanoveními tohoto zákona, se automaticky nabytím jeho účinnosti, tedy k 1. 1. 2014, zrušují. Současně jsou obchodní korporace povinny doručit v této lhůtě upravené smlouvy do sbírky listin. Neučiní-li tak, rejstříkový soud je k tomu vyzve a stanoví ve výzvě dodatečnou přiměřenou lhůtu ke splnění této povinnosti. Pokud však uplyne tato dodatečná lhůta marně, soud na návrh rejstříkového soudu nebo osoby, která osvědčí na věci právní zájem, danou obchodní korporaci zruší a nařídí její likvidaci.

Výše uvedené znění je poměrně striktní a pro korporace prakticky veškerého druhu (nevyjímaje IT korporace) velmi zavazující. Jednotlivé společnosti však v tuto chvíli zpracovávají zmiňované úkoly velmi pozvolna. Jakkoliv to zní absurdně či přímo nereálně, věřím, že v průběhu několika příštích měsíců či spíše let dojde skutečně k likvidaci mnoha firem, které se již dnes nejsou schopny, a to z formálních či faktických důvodů, podřídit novému zákonu. Věřím však, že IT společnosti, které na trhu působí, tím nejsou skutečně ohroženy.

Je třeba si zároveň uvědomit, že nový zákoník není jen o povinnostech. Zároveň poskytuje nové zajímavé příležitosti, třeba možnost založení společnosti za korunu či úprava odpovědnosti statutárních zástupců, kdy je posílena osobní odpovědnost jednatelů. Současně je možné, aby statutárním zástupcem byla jiná právnická osoba.

Nový zákon o obchodních korporacích současně stanoví i možnosti úpravy kmenových listů společností s ručením omezeným nebo různé druhy akcií u akciových společností. Tato změna je velmi zásadní například pro začínající firmy – startupy. Umožňuje totiž investorům především z oblasti západní Evropy a Ameriky snadnější a přehlednější vstup do společností, což nebylo k dnešnímu dni zcela jednoduché. Nyní je tedy možné uvažovat o možnostech využi t í různých druhů podí lů jako o nástroji rychlého vstupu investora a zpeněžení příležitosti.

Úprava korporátního zákona není osamocena a je třeba ji aplikovat v souladu s ustanoveními občanského zákoníku. Ten od nového roku zcela nahradil jak občanský, tak obchodní zákoník a přináší nová pravidla, kupříkladu větší volnost při smluvních ujednáních. V oblasti IT je nově využitelný institut smlouvy o dílo, který byl do konce uplynulého roku s ohledem na definici kogentního ustanovení (vysvětlení: kogentní znamená nemožnost se odchýlit) využitelný jen špatně a komplikovaně. Dnes již tedy není problém využít ustanovení týkající se smlouvy o dílo včetně nehmotných výstupů, což právě je předmětem smluv v IT.

Na změny je třeba reagovat. Společnosti, které budou schopny se novým možnostem rychle přizpůsobit, získají na IT trhu nepochybně výraznou výhodu, a to zejména v podobě schopnosti dobře implementovat jednotlivá řešení a poradit nejenom svým partnerům, ale i zákazníkům. Ze zkušenosti je možné říci, že velké IT společnosti (včetně jejich poradců, konzultantů a systémových integrátorů) jsou o těchto změnách, úpravách a novotách dobře informovány a jsou na ně již dlouhou dobu připraveny. Díky tomu jsou současně schopny poskytnout informace, rady a pomoc nejenom menším společnostem, ale také nastavit určitá pravidla pro daný segment. Nemám tedy obavu, že nové zákoníky, a to ať už občanský či korporátní, paralyzovaly trh a znemožnily úspěšnou realizaci samotných projektů.

JUDr. Jiří Matzner, Ph.D., LL.M., zakladatel AK Matzner et al

 

BW logo

Tento názor si můžete přečíst také v IT měsíčníku CIO Business World v červnovém čísle.

Jiří Matzner: Rozhodnutí soudů v kauzách bankovních poplatků je správné

Kauza hromadných žalob na české banky, poskytující hypoteční úvěry, pomocí kterých se jejich klienti snažili získat zpět tzv. poplatky za vedení těchto úvěrů. A protože dodnes části veřejnosti není jasné, proč se soudy jednomyslně přiklonily na stranu bank, vyplatí se na danou problematiku podívat trochu podrobněji a „bez emocí“.

Zdůvodnění podaných hromadných žalob bylo poměrně jednoduché. Poplatky měly být bankami vybírány bez zjevného účelu, navíc prostřednictvím podpisů tzv. adhezních smluv – tedy formulářových typů smluv, kde si klient nemůže individuálně vybrat a nastavit jednotlivé podmínky. Určitou naději dávalo také předchozí rozhodnutí Ústavního soudu o nepřípustnosti smluvních pokut, které jsou součástí právě adhezních smluv na základě Všeobecných obchodních podmínek. O to větší pak bylo překvapení, když soudy začaly jednotlivé žaloby zamítat.

Vzhledem k popularizaci celého problému ze strany médií totiž zanikla některá důležitá fakta. Zaprvé – všichni klienti, kteří podepsali hypoteční smlouvu (a řadím se k nim i já sám), mohli projít, a také většinou prošli, jednáními s jednotlivými bankami, aby vybrali tu nejvýhodnější nabídku, vyjádřenou právě celkovými podmínkami dané banky. Zadruhé – smlouvu s bankou klienti podepsali zcela dobrovolně, a to za podmínek, které v době podpisu smlouvy byly známé. Zatřetí pak není možné přehlížet, že součástí celkové sazby RPSN byla i částka odpovídající výši poplatku, která byla v souvislosti s hypotečním úvěrem poskytnuta a vyčíslena.

Shora uvedené důvody tedy vedou k jediné otázce. Může osoba, která dobrovolně podepíše smlouvu – jakkoliv lze připustit, že celkovou podobu smlouvy nemohla vyjednávat, ale nepochybně vyjednávala výši úrokové míry, kterou banka účtuje za danou hypotéku – po několika měsících a v některých případech i letech přijít s tím, že vlastně nesouhlasí s vyčíslením celkové výše RPSN, respektive celkových nákladů, a požaduje tedy jednostranně část plateb uhradit zpět? Může, ale o oprávněnosti tohoto nároku se dalo předem úspěšně pochybovat. Konečné rozhodnutí soudu tedy nebylo vůbec překvapivé.

Přesto celá kauza poukázala na zajímavou skutečnost. Banky v dané situaci začaly jednat zcela logicky – tedy že se začaly podaným žalobám aktivně bránit, v očích veřejnosti je „neočistila“ ani konečná rozhodnutí soudů. I díky tomu, že byla kauza podrobně sledována prostřednictvím seriózních i bulvárních médií, byly banky v mnoha případech vykresleny jako „hladové polykače nesmyslných poplatků“, které vysoké částky vydělané tímto způsobem navíc odvádějí svým vlastníkům mimo ČR prostřednictvím vyplácených dividend.

Ponechme zcela stranou vlastnickou strukturu bank, která souvisí s průběhem privatizace, respektive bankovním trhem v období devadesátých let, a věnujme se otázce jiné. Nedokázala tato „poplatková kauza“, jak málo lidé důvěřují vlastním bankám a to, že se občas skutečně cítí poplatkovým systémem podvedeni? A to do té míry, že jsou ochotni pokusit se vymoci si změnu i pomocí soudu? Osobně si tak myslím, že jedinou správnou reakcí na celý problém ze strany bank mělo být zvýšení jejich ochoty zamyslet se nad jednotlivými platbami či poplatky, které vybírají, a porovnat je se skutečnou úrovní kvality služeb. Protože pak by možná zjistily, že v některých případech si skutečně nechávají platit za servis, který i z mé vlastní zkušenosti nemá šanci obstát.

JUDr. Jiří Matzner, Ph.D., LL.M., zakladatel AK Matzner et al

finance_cz_logo

Tento názor si můžete přečíst také na portálu www.finance.cz.

Rozhovor – Jiří Matzner: Občanský zákoník ovlivní rovněž obor IT

Již není možné, aby se firmy zbavovaly odpovědnosti formou různých „disclaimerů“ v patičkách e -mailů, říká právník Jiří Matzner, specialista na IT právo.

Nový občanský zákoník platí už více než čtvrt roku. Jak se promítá do informačních technologií?
Nejzásadnější změny přináší v nových pasážích, které definují práva a povinnosti, respektive závazky. Díky tomu se pro obor IT „vracejí do hry“ smlouvy o dílo, které byly do zavedení nového občanského zákoníku takřka nepoužitelné.
V praktické rovině se nový občanský zákoník projevuje především skrze korporátní agendu. Bylo potřeba změnit vzorové smlouvy, odkazy na odlišná nebo nová ustanovení občanského zákoníku. Například je nyní naprosto legální odkazovat na měnící se smluvní podmínky definované na webu. Zaznamenal jsem také už několik sporných trendů – například rozšiřující se princip smluvního vyvinění, omezené jednání jednotlivých smluvních stran, princip oznamování, která jednání či ustanovení občanského zákoníku vylučují a jakým způsobem je akceptují, a to formou rozšiřujících se všeobecných smluvních podmínek.
Z mého pohledu však takovéto jednání jde proti smyslu nového občanského zákoníku, jeho zásadám a pravidlům. Do určité míry to chápu jako způsob určité formální obrany před nežádoucími jevy, které může způsobit jednání některých zaměstnanců či partnerů. Samo o sobě to však celou situaci spíše komplikuje a znepřehledňuje.

V čem vidíte největší změny?
Pro IT je nejvýznamnější již zmiňovaná odpovědnost, která je postavena na objektivním principu, když se strana přihlásí k profesní zkušenosti či znalosti a současně i předsmluvním závazkům a zmiňovaným smluvním ujednáním.

Kde v korporátním prostředí vidíte nejčastější chyby při implementaci nového občanského zákoníku?
Společnosti budou obecně nejvíce chybovat právě při jeho implementaci, všeobecných obchodních podmínkách, záruce.
Zejména v případě obchodních podmínek a tzv. disclaimerů, které se objevují v korporátních dokumentech, obchodních nabídkách, ale například také v běžné e -mailové komunikaci.
Již nebude nadále možné, aby se jejich prostřednictvím firmy z přílišné opatrnosti zbavovaly povinností a odpovědnosti, jakkoliv to nyní vypadá přesně obráceně.

PRÁVO A NOVÉ TECHNOLOGIE

Jak se právo promítá do možnosti podnikání v nových technologiích – mám na mysli zejména cloud?
Hned na počátku je třeba uvést, že pojem cloud není dosud přesně vymezen a definován. Ve své praxi jsem se setkal s celou řadou výkladových potíží s určením, co vlastně cloud znamená. V podstatě jde o způsob IT řešení, dříve ve formě outsourcingu, dnes formou kombinující outsourcing, správu dat a provozování softwarové platformy nebo hardwaru. Na to se vztahují předpisy, které určují, jaká data mají firmy uchovávat, kde a za jakých podmínek.
Zásadní jsou především předpisy týkající se nakládání s osobními daty a jejich správou. Dále je třeba brát v potaz zákony regulující například podnikání na kapitálovém trhu, v oblasti bankovnictví nebo finančních služeb a samozřejmě telekomunikací. Každé z těchto odvětví má svoji regulaci a způsob nakládání s daty.

Jaké předpisy třeba určují a proč, jaká data mohou společnosti skladovat na úložištích mimo firmu, zemi nebo třeba region podnikání?
Předávání osobních dat do ciziny, ať už k jejich zpracování nebo k ukládání, reguluje zákon o ochraně osobních údajů.
To se týká přede vším informací, které se vztahují k jednotlivým osobám – ať už jde čistě o osobní data či citlivé údaje, které k těmto osobám firmy shromažďují. S tím souvisí i existence jakéhosi evropského prostoru, který je zastřešen směrnicemi evropského práva.
Jejich transpozice do práva národních zemí je však v současnosti poměrně slo žitá s ohledem na národní zákonodárství, což může přinášet při využívání úložišť v rámci států EU komplikace, ale určitě je to řešitelná věc.

Horší je to tedy s přenosem dat mimo Evropu?
Ano, zdaleka ne všechny země mají s EU podepsanou smlouvu o takzvaném Safe Harboru (bezpečný přístav), jako to má například USA. Problém může nastat tedy i v případě z pohledu IT důležitých zemí, jako jsou třeba Indie nebo Čína.
Problematika předávání dat mimo svá (firemní) úložiště se samozřejmě řeší již dnes. Nejklasičtějším příkladem jsou e -mailové hostingy – nejrozšířenější je Gmail od Googlu – které již dnes ukládají svá data mimo Evropskou unii.
S tím souvisí především míra zabezpečení a otázka obchodního tajemství, které každá firma chrání podle vlastního uvážení, odpovědnosti a věrohodnosti. Ne každá organizace je však ochotna nebo schopna do zabezpečení investovat odpovídající prostředky.
Není bez zajímavosti, že největší úniky dat nejsou způsobeny ukládáním dat mimo firmu nebo na zahraničních datových úložištích, ale zabezpečením přístupu k nim. K největším únikům především osobních dat dochází nejčastěji prostřednictvím samotných zaměstnanců společností.

Kontroluje pak někdo dodržování takových nařízení?
Ukládání především osobních dat, případně plnění bankovních či telekomunikačních zákonů je kontrolováno úřady k tomu povolanými – v České republice je to například Úřad pro ochranu osobních údajů, Český telekomunikační úřad či Česká národní banka.
Tato kontrola se uskutečňuje, řekněme, na poli veřejného práva. Na druhé straně můžeme na problematiku nahlížet také optikou trestního zákoníku.
Ochrana osobních dat je spíše součástí nějaké obchodní, celospolečenské dohody. Tyto principy fungují a my je nemíváme potřebu zpochybňovat, věříme, že ochrana je poskytována v rámci jakýchsi pravidel.
Realitou však je, že její kvalita je do značné míry ovlivněna renomé a velikostí daného poskytovatele. Tlak na vysokou míru zabezpečení tak vzniká spíše díky obavám z trestu a diskreditace v případě selhání.

Co firmám za porušení hrozí?
Pokud by se zjistilo, že data nebyla zabezpečena, byla poškozena či se ztratila nebo jiným způsobem byla znehodnocena, dochází ke ztrátě důvěry a v některých případech hrozí nejenom správní trestání v řádech desítek, stovek či dokonce milionů korun, ale také případné trestní řízení, a to nejen pro osobu, která se na takové činnosti podílela, ale i pro právnickou osobu, což může vést až k úplné likvidaci na trhu.

Stačí pro kontrolu plnění těchto podmínek jen prohlášení dodavatele cloudového řešení, že data jsou opravdu uložená třeba v Česku, nebo se to musí nějak jasně dokazovat?
V první řadě záleží na tom, o jaká data jde. Samotné prohlášení nemusí stačit v případech, že součástí dat jsou osobní údaje, protože takový poskytovatel, potažmo jeho správce dat či zpracovatel, musí mít k tomuto jednání, ať už v rámci ČR nebo v rámci EU, souhlas odpovědného veřejnoprávního subjektu. Tím je v tomto případě Úřad pro ochranu osobních dat.
Pokud nejde o osobní data, ale například o jiné citlivé informace, jako jsou finanční výsledky či výrobní údaje, pak k regulaci z hlediska veřejného práva nedochází. Míra bezpečnosti je tedy limitovaná pouze dohodou mezi zákazníkem a poskytovatelem.
V takovém případě by se měl klient seznámit s ověřitelnými informacemi – kde a jakým způsobem jsou data uložena, jakou regulací se daný poskytovatel řídí při správě a případně jak za ně odpovídá.
Je jasné, že zejména v českém prostředí nebude pouhé prohlášení zákazníkům stačit a budou požadovat minimálně smluvní záruky o zachování bezpečnosti, mlčenlivosti a utajení jejich dat.

Očekáváte nějaké uvolnění, nebo naopak zpřísnění těchto nařízení?
Popravdě řečeno, osobně bych si uvolnění těchto nařízení přál, zejména kvůli zvýšení flexi bility při nakládání s daty v IT segmentu. Na druhou stranu to neočekávám. Důvod je jedno duchý – současný on -line prostor není vyhra zen pouze komerčním subjektům, ale i státní správě, která v mnoha případech nakládá s mnohem větším množstvím osobních dat než soukromé subjekty.
Přesto se domnívám, že budoucnost IT je v cloudových řešeních v podobě služeb, které budou poskytovány tzv. volně, tedy odkudkoliv. V takovém případě nebudou data svázána současným prostorem.

ZAMĚSTNANCI A CLOUD

Pojďme se na to podívat z druhé strany. Co hrozí pracovníkům, kteří ukládají firemní data do veřejných cloudových úložišť jako Dropbox nebo Amazon, ač jim to zaměstnavatel nedovoluje?
Pokud je ve smluvním vztahu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem jasně definováno, že toto či ono zaměstnavatel nedovoluje, pak zde samozřejmě musí existovat i kontrola. Pokud k takovému jednání dojde, je možné ukončit pracovní poměr.
V případě, že je neoprávněné nakládání s daty prokazatelné, pak se může zaměstnavatel domáhat i náhrady škody. Za určitých okolností si navíc dovedu představit, že by mohlo jít dokonce o trestný čin. Všechny tyto aspekty by si měli zaměstnanci uvědomovat – prevence a dobrá informovanost v tomto případě hrají velkou roli.

Hodně populární je trend BYOD. Jsou tady nějaká právnická úskalí, na která by si firmy i zaměstnanci měli dát pozor?
Pochopitelně je to trend nesoucí s sebou velké potenciální riziko. Jde především o správné ošetření bezpečnosti dat, bezpečnosti přístupu k těmto datům díky mobilnímu zařízení, tedy i zabezpečení mobilního řešení.
Jde tedy o vyvážení atraktivní možnosti mít všechna data odkudkoli po ruce při splnění dostatečného zabezpečení.
Je třeba si uvědomit, že riziko roste především s odcizením nebo při ztrátě mobilu či notebooku. Toto riziko nese nejen osoba samostatná, která o takové zařízení přišla, ale také její zaměstnavatel, který musí více než předtím skutečně zvažovat, komu, jak a proč dává přístup, to vše za současného udržení očekávané flexibility, tedy vlastně mobility.
Pokud má být zodpovědnost za bezpečnost dat v rámci BYOD systémů delegována na zaměstnance, musí zaměstnavatel zajistit taková pravidla, aby bylo riziko zneužití dat co nejnižší.
Podle mého názoru je tento trend „mobility“ hudbou budoucnosti, souvisí s virtualizací, cloud řešeními ať již privátních či hybridních cloudů, která již jsou v hlavách mnoha manažerů a diskutují se stále častěji. Z mé zkušenosti je patrné, že je to pro firmy lákavé a může přinést další, tolik očekávaný rozvoj IT trhu a služeb.

HLÍDÁNÍ SMLUVNÍCH PODMÍNEK

Je běžné, že si firmy spravující veřejný nebo privátní cloud účtují příplatky za nejrůznější „nadstavbové“ funkce – umístění dat v určitém regionu, redundance dat, frekvence zálohování, rychlost obnovy dat zálohy… Co se ale stane, když zákazník zjistí, že jeho smluvní partner nedodržel to, za co si nechal platit, a pak se třeba v důsledku porušení podmínek může ocitnout před krachem?
Je velmi důležité vybírat důvěryhodného partnera, u kterého je riziko podobných postupů – a z mého pohledu obchodního selhání – velmi malé.
Svou roli skutečně hrají renomé a image na trhu, které jsou pro firmy natolik cenné, že udělají vše pro to, aby nedošlo k jejich poškození. To, že budou větší a menší hráči na trhu, že nebude jedno unifikované řešení, je nepochybně pravda.
Míra investovaného se bude promítat do míry ochoty dát jednoduchý a přehledný cenový plán, lze to připodobnit k bankám, které účtují nejrůznější poplatky, jež nestudujete dopodrobna, když jdete otevřít bankovní účet a následně ještě chcete hypotéku.
Pokud zákazník zjistí, že partner nedodržel něco, co bylo smluveno, je to jako v jiném smluvním vztahu i v IT otázka nejen reputační, ale i ekonomická, což vede k tomu, že lze uplatňovat náhradu škody, náhradu smluvních pokut. Ovšem v závislosti na schopnosti případného poskyto vatele uhradit škody, které mohou vést k likvidaci nejen daného zákazníka, ale i poskytovatele.
Příkladů, kdy IT firma zkrachuje účelově, vidět moc není, ale to proto, že trh je relativně malý a „každý o každém“ ví, a tato znalost opravdu hraje mnohem větší roli, než by se mohlo na první pohled zdát. Když by taková politováníhodná situace nastala, bude nutné analyzovat, čeho lze skutečně dosáhnout a jak minimalizovat škody na vlastní straně.

Jak se tedy nemilých překvapení vyvarovat?
Je nutné zvážit, koho si jako smluvního partnera klient vybere a s kým bude spolupracovat. IT obor se rozvíjí rychle, ale ve skutečnosti se na trhu všichni znají, tedy je to otázka dobré volby a přípravy. Jak někdy říkám, „prevence je mnohem účinnější než jakákoliv sankce“, ale vyloučit takovou situaci prostě s maximální jistotou nelze.
Vždy je třeba zvážit, jak veliká je firma, která něco nabízí, jak je flexibilní a stabilní. Mezi flexibilitou a stabilitou ovšem neexistuje přímá úměra, viděl jsem obrovsky schopné a flexibilní společnosti, které jsou založeny na know -how jediného člověka a s jeho odchodem končí i ony.
Jsou organizace naprosto neflexibilní, ale budou zde i za dvacet let.
Míra úvahy, co je lepší, je vždy závislá na tom, co a proč vlastně chceme, kolik jsme připraveni za to zaplatit a kolik obětovat například úpravou vlastních interních procesů a nastavení sebe pro systém či nastavení systému podle sebe.

JUDr. Jiří Matzner, Ph.D., LL.M.
Specialista na softwarové právo, implementačně-obchodní smlouvy, licenční smlouvy, trestní právo, občansko -právní vztahy, nájemní smlouvy, nákup a prodej nemovitostí. Podílel se na rekodifikaci občanského zákoníku, na přípravě několika odborných publikací, věnuje se také výuce na vysoké škole. Je i soudním znalcem
v oblasti autorského práva.

O firmě Matzner et al
Advokátní kancelář Matzner et al aktivně působí v českém právním prostředí od roku 2003. Získala širokou klientskou základnu, které nabízí služby především v oblasti obchodního práva, ale i soudních sporů a odborných stanovisek. Advokátní kancelář poskytuje služby jak v otázkách české právní úpravy, tak práva Evropské unie.

 

computerworld-logo

Tento rozhovor si můžete přečíst také v časopise ComputerWorld, č. 8